Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pozn. - zatím je to jen ukázka - ještě je potřeba něco doplnit a hlavně opravit chyby...

HISTORIE A PAMĚTI ODDÍLU STOLNÍHO TENISU

TJ SLOVAN HODONÍN
* 1930 - 2006

 

Tuto historii a vzpomínky pomáhali dostat do pera především bývalí hráči a pamětníci, a to zejména dnes již zesnulí p. Josef Havelka, Eduard Míča, Jiří Daněk, Jaromír Hořínek a dále pak p. Miloslav Kramář a Stanislav Hořínek.

 
Hodonín, tento svérázný kout Jižní Moravy, rodiště našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka, byl proslulý svými obyčeji, lidovou hudbou, zpěvem, dobrým vínem a hlavně dobrosrdečnými lidmi. A jak už to bývá, kde žijí lidé, je smysl pro lidovou zábavu, tradiční zvyky, svérázný humor a soutěžení.

A když je řeč o soutěžení, pak máme na mysli především sport, který se v Hodoníně těší opravdovému lidovému zájmu. Kolik myšlenek bylo a bude ještě napsáno o hodonínském sportu – kopané, hokeji, košíkové, řeckořímském zápase, kuželkách, lehké atletice, tenisu a stolním tenisu?

Každý z těchto sportů má své fandy, obhájce a odpůrce a také své priority. Jedno je ale jisté -  přes všechnu rivalitu, která ve sportu existuje, je v něm schováno přátelství a člověčina - a po skončení zapeklitých sportovních bojů se až na výjimky soupeři sejdou při skleničce vína, poháru piva. Mezi výše jmenovanými sporty má pro nás, co milujeme bílý míček, hlavní význam stolní tenis.

V jednotlivých bodech těchto pamětí se budeme dovídat o svérázných humorných a kuriózních příbězích vyznavačů malého bílého míčku. Proto je nutno seznámit se s jeho historií.

Nynější oddíl stolního tenisu Slovan Hodonín prošel jako u jiných sportů vlivem politických změn několika oficiálními názvy: Sokol Hodonín, KST Hodonín, Moravia Hodonín, TTC Hodonín, znovu Sokol Hodonín, Nafta Hodonín, DSO Baník Hodonín až po dnešní název Slovan Hodonín.

Zajímavé jsou i změny působiště (herny), kde se stolní tenis, tzv. ping-pong, hrával.

Nejdříve dnešní Ekonomická škola Hodonín-německá reálka, potom sál Evropa na dnešní hlavní třídě, restaurace „U Schlezingerů“, později U Olšarů, u zámečku v hospodě u p. Karašínského, stadion s likusáky Rybáře, všechny sály Sokolovny včetně jeviště, bývalá škola na Gottwaldově náměstí, Masarykova dívčí měšťanská škola Hodonín, pak oddíl zakotvil na několik let v malém sále Sokolovny, aby pak přešel zpět na jeviště, následovala škola Reálného gymnázia Hodonín, sál bývalého kina Oko, tělocvična ZŠ Očovská Hodonín a teď snad už konečně v herně speciálně pro stolní tenis v Bažantnici na ul. Skácelova.

Vzhledem k nenáročnosti tohoto sportu byla i jiná místa a prostory, kde se provozoval ping-pong - vesměs rekreačně.

Dále pak oddíl prošel přísunem značného množství hráčů, na které se vzhledem k dlouhé době nedá ani vzpomenout.

Zkrátka ping-pong se stal lidovým sportem – sportem však hlavně zimním, ne tedy celoročním jako je tomu dnes.

Tenkrát vévodily hodonínskému sportu především fotbal a lední hokej. A praxe byla taková, že fotbalisté, kteří uměli bruslit, hráli v zimě hokej, a ti, kteří bruslit neuměli, hráli ping-pong, i když byly i výjimky, že někteří hráli obojí. Tenisté taktéž v létě hrávali tenis a v zimě ping-pong, i když se to moc nedoporučovalo.

Stolní tenis se začal hrát v Hodoníně přibližně kolem roku 1930. Zprvu jen hráči tenisu rekreačně a v úzké společnosti. Bylo to hlavně zásluhou Jaroslava Procházky, který byl toho roku přeložen z Brna na hodonínskou poštu.

Začátky se odehrávaly v dnešní budově Ekonomické školy. Později se pak stolní tenis začal provozovat organizovaně v Sokolovně Hodonín. Zde se na podzim roku 1930 shromáždilo několik zájemců a tak poprvé byl slyšet charakteristický zvuk bílého míčku.

Družstvo Hodonína hrálo mistrovství ve Slováckém okresu Západomoravké župy stolního tenisu se sídlem v Brně.

V Břeclavi byl hrán stolní tenis dříve, neboť Břeclav jako železniční uzel měla lepší spojení s Brnem. V době, kdy v Hodoníně a v Kyjově začínali se závodním stolním tenisem, hrála Břeclav na úrovni brněnských klubů. I později byli břeclavští před ostatními slováckými městy až do doby, kdy převzal vedení Uherský Brod a posléze pak natrvalo Hodonín. V Břeclavi byl nejlepším klubem Olympia Břeclav. Dalšími středisky byl Uherský Brod a Kyjov, kde se začalo stejně jako v Hodoníně, tj. v letech 1930-1931. Byli to však jen jednotlivci, kteří byli registrováni v Hanácké župě ČSST pod názvem ČSK Uherský Brod a SK Kyjov. Tehdejší župa měla jen 6 klubů značně od sebe vzdálených - Vyškov, Olomouc, Prostějov, Přerov, Zlín, Otrokovice - a to bylo velkou překážkou v opatřování finančních prostředků na cestovní výlohy. Proto v dalších letech se v Uherském Brodě ani v Kyjově nehrálo.

V roce 1934 se znovu organizuje stolní tenis v Uherském Brodě, a sice ve dvou klubech ČSK a TTK Sbor. Jméno bylo odvozeno od ulice, kde byla herna klubu.

Na Hodonínsku se pak hraní stolního tenisu rozšířilo i na venkov, takže se hrálo v Rohatci, Dubňanech, Lužicích, Strážnici a v Radějově.

V Hodoníně byly v té době (1935-1939) pořádány turnaje, kterých se zúčastňovali hráči z celé Moravy a Čech. Zásluhou těchto hráčů bylo navázáno spojení s ústředím ČSST v Praze a za jeho podpory byla založena 20. října 1940 samostatná „Slovácká župa“ ČSST se sídlem v Kyjově. Toto rozhodnutí napomohlo k plnému rozvoji organizace stolního tenisu na Slovácku, neboť tento sport byl jedním z mála, který se v době Protektorátu mohl provozovat. Na ustavující schůzi byl zvolen předsedou JUDr. Karel Kalláb. Dalšími členy se stali Eduard Hrabinec z Vracova, Josef Havelka z Hodonína, V. Dočkal z Uherského Brodu, J. Růžička z Dubňan a další. Župa sdružovala při založení 12 klubů a hned následující rok se hrálo mistrovství župy. Bylo hráno ve třech okrscích: Hodonín, Kyjov a Uherský Brod. Přes všechny potíže té doby pracovali funkcionáři natolik dobře, že počet hráčů stále vzrůstal.

Vítězové prvého mistrovství – ČTTK Hodonín, SS Kollár Uherský Brod a SK Kyjov sehráli finále družstev v Hodoníně. Prvním mistrem Slovácké župy se stal SS Kollár Uherský Brod. Od prvého roku vítězství se rozvíjel život stolního tenisu na Slovácku rychlým tempem. Byly získány nové kluby z venkova jako Bzenec, Lanžhot, Kostice a Rohatec. Po odchodu dr. Kallába z Kyjova vedl celou organizaci člen SK Hodonín Alois Lysák. Od roku 1940 byly vypisovány velké turnaje ve slováckých městech a hráči Slovácké župy se zúčastňovali turnajů v Praze, Ostravě nebo Zlíně. Po rozpuštění Sokola přešla velká většina hráčů do SK Hodonín (1941). Jako poslední mistr Slovácké župy startoval SK Hodonín v nově založené národní lize stolního tenisu za účasti deseti klubů z Čech a Moravy - Sparta Praha, Racek Praha, Zaměstnanci města Prahy, Malostranský SK Praha, Viktorie Plzeň, Baťa Zlín, Pardubice, Mladá Boleslav, Královo Pole Brno, SK Hodonín.

Toto období se stalo vyvrcholením této éry stolního tenisu na Slovácku, neboť kontakt s hráči světové úrovně jako byli Váňa, Andreadis, Tereba, Šlár, Zelenková, Votrubcová atd. dával možnost nejen hráčům Hodonína, ale i ostatním hráčům, kteří v hojném počtu navštěvovali ligová utkání, vidět tyto hráče v akci a podle toho také usměrňovat další svůj herní vývoj.

I když Hodonín skončil v této ligové soutěži mezi posledními, rozdíl mezi ním a velkými kluby se nápadně zmenšil. Nelze také opomenout další aspekty tohoto období, kdy styk s vedoucími funkcionáři svazu zajišťoval určité organizační výhody. Jendou z nich bylo pořádání akci jako utkání Čechy – Morava za přítomnosti předsedy ČSST ing. Zdeňka Heyduška, sekretáře Rudolfa Karlečka, Františka Řehánka a zástupců všech moravský žup.

Sestavy družstev - Čechy: Votrubcová, Váňa, Šlár, Andreadis, Štípek - Morava: Javorková, Schack, Hranička, Malaška, Moudrý. Čechy zvítězily v poměru 8 : 0.

Další významnou událostí bylo pořádání turnaje o přebor Moravy, který se konal v únoru 1944. Tohoto turnaje se zúčastnilo 165 hráčů a v sále Evropa se tísnilo 500 diváků. Tohoto turnaje se zúčastnili i přední slovenští hráči jako Márinko, Tokár a další. V jednotlivých kategoriích zvítězili ve dvouhře mužů Bohumil Váňa z oddílu Radostně Vpřed Praha a Vlasta Votrubcová z Plzně.

V době protektorátu vystřídali stolní tenisté ke hraní v Hodoníně několik místností. Nakonec zakotvili v sále bývalého hostince „U Schlezingerů“ v nynější Měšťanské ulici. Herna byla denně plná, neboť jiné možnosti ke sportování tehdy nebyly. Zápasy I. ligy se hrály v sále Evropa na dnešní Národní třídě.

V době zápasů se vystřídalo v družstvu dosti hráčů, ale hlavní kádr za vedení Aloise Lysáka tvořili hráči a hráčky: Horká Magda, Hajduková Dana, Chytilová, Jalůvková Vanda, Bdinka František, Černušák František, Fučík Svaťa, Havelka Josef, Jalůvka Dušan, Janoštík František, Míča Milan, Fleša Josef, Lysák Jaroslav, Míča Eduard, Kramář Miloslav, Klinosz Jan.

Koncem roku 1944 se přestěhovala herna do tělocvičny na nynějším Masarykově náměstí. Zde také oslavili stolní tenisté osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. V této době oddíl posílili také Iršík a Reicht. Avšak ještě před osvobozením se váže ke stolnímu tenisu jedna humorná historka - do této doby zapadá příběh československého reprezentanta ve stolním tenise Václava Tereby - mistra světa, který se po útěku z Terezína, kde byl nasazen na práci, uchýlil do Hodonína na doporučení pražských funkcionářů ČSST, neboť tito měli obavy, že Václava každý v Praze zná. Terebu schovávali v Hodoníně střídavě rodiny hráčů. Horší to bylo se sháněním potravinových lístků, ali i to nakonec při obětavosti některých funkcionářů dobře dopadlo. V této zlé době vypomáhali potravinami i hráči z Lanžhota, jimž Pražané zase dávali míčky a potahy na rakety, které v té době byly velmi vzácné. Samozřejmě po dobu tohoto období Václav Tereba trénoval v Hodoníně. Nikdo dnes neví, jak se stalo, že se vedení lanžhotského klubu dovědělo o přítomnosti Václava Tereby v Hodoníně, který měl cizí tzv. Kennkartu (osobní průkaz). Lanžhotčané přišli na trénink do tělocvičny a zvali družstvo z Hodonína na přátelské utkání do Lanžhota v době zabíjaček. Hodonínští vedoucí se této nabídky zalekli už proto, že nevěděli, jak se roznesla zpráva o přítomnosti Tereby v Hodoníně. Druhá potíž byla v tom, že do Lanžhota se tehdy muselo jet vlakem přes Břeclav, která byla Reichu, a vlaky neměly ve stanici otevírat dveře. Nakonec zvítězila možnost získat pro Terebu jídlo a proto se v neděli jelo do Lanžhota. Jízda, i když se strachem, dopadla výborně. Když skupina hráčů z Hodonína přicházela do městečka, ozval se místní rozhlas: „Dnes dopoledne ve 3 hodiny sehraje ligové mužstvo SK Hodonín přátelské utkání ve stolním tenise v místnosti hostince. Za Hodonín nastoupí čs. reprezentant Václav Tereba, který nastoupí i v exhibici.“ Do hodonínských hráčů jako když střelí a utíkali zpět na nádraží. Tam je dostihli místní a ujišťovali je, že se nemusejí bát, protože v místě jsou jen rakouští financi, se kterými se dobře znají. S tímto ujištěním se hráči vrátili a část utkání sehráli. Naštěstí brzo zhaslo světlo, jak tomu ve válce bývalo, takže se šlo na slíbenou zabíjačku, kterou Pražák Tereba předtím nikdy neviděl. Všechno nakonec báječně dopadlo a hodonínští hráči se vrátili i s výslužkou domů. Všechno dopadlo jen právě proto, že všichni měli k sobě blízko a pojítkem byl krásný sport, stolní tenis.

Přiblížil se duben 1945 a s tím i osvobození města Hodonína a tím se také otevřela cesta ke svobodnému životu. Také stolní tenis ožil novou činnosti. Prvním velkým podnikem po válce bylo mezinárodní utkání v únoru 1946 za účasti švédského národního mužstva. Toto utkání se hrálo pod hlavičkou Stockholm - Hodonín na jevišti v Sokolovně na jednom stole. Patronaci utkání převzal MNV Hodonín a jeho tehdejší starosta p. Kočiš hosty ze Švédska oficiálně přivítal a předal hostům upomínkové dárky. Švédové nastoupili v sestavě: A. Prederiksson, T. Johansson, O. Olsson a O. Flisberg, který patřil k nejlepším hráčům na světě. Hodonín nastoupil v sestavě: M. Kramář, E. Míča, J. Klinosz a J. Havelka. Kramář a Míča byli i výborní fotbalisté, Josef Havelka byl veřejnosti známý jako dobrý tenista. Ten také v utkání uhrál jediný set s T. Johanssonem. Jinak utkání bylo jasnou záležitostí Švédů, kteří zvítězili v poměru 8:0, ale bylo také ohromnou propagací stolního tenisu.

V padesátých letech podnikl oddíl také památný zájezd do Vídně, kde reprezentoval hodonínský stolní tenis proti družstvu Slovanu Vídeň.

Počátkem 60. let se oddílu podařilo postoupit do divize. Postup vybojovali především hráči M. Kramář, E. Míča, J. Machovský, O. Vítek, V. Bílík a J. Daněk. Pak nastupovala mladší generace Josef Gajda, bratři Česalové Zdeněk a Josef, Stanislav Hořínek, M. Hladký, P. Orel, M. Luppi, J. Kolařík. Dále byli v oddíle členové, jejichž hráčská činnost nebyla tak soustavná, ale vykonávali velký kus práce na poli organizačním a ekonomickém, bez které by oddíl nemohl dobře fungovat. Byli to zejména J. Hořínek, M. Pelíšek, F. Miklík a mnoho dalších. O něco později přišli do oddílu L. Stašek, V. Joska, M. Komosný, Z. Ryba, M. Flora, F. Hromek, M. Halouzka a K. Drnovský. Na jednu sezonu také přišli Z. Břeský ze Strážnice a J. Kubina z Dubňan. Divize se hrála naposledy v sezoně 1944, pak A-družstvo sestoupilo, z oddílu přestoupili do Dubňan J. Gajda a S. Hořínek, kde se spoečně s J. Hořákem, M Halouzkou, J. Kubinou a S. Kofroněm probojovali do divize. Ve Slovanu Hodonín začal oddíl trochu stagnovat. I přes to se však udržela kvalitní krajská soutěž a další družstva jako B a C hrála okresní soutěže.

Slovan měl také kvalitní hráčky, které dělaly důležité body v divizi, předevšim V. Hostačná-Měřínská, H. Olšarová, V. Rebendová, V. Tomečková, Z. Šolková, M Grombiříková a jiné, jejichž činnost nebyla tak rozsáhlá.

I přes sestup z divize hráli hodonínští hráči prim ve všech vypsaných turnajích jednotlivců v okrese, jichž tenkrát bylo značné množství, což dnes postrádáme. Hodonínští hráči se pravidelně probojovávali do semifinálových a finálových bojů.

V 60. letech bylo také nejvíce vítězů dvouher okresních přeborů z řad Slovanu Hodonín, jako M. Míča, ED. Míča, Iršík, Reichestater, M. Kramář, O. Vítek, J. Machovský, Vl. Bílek, J. Daněk, J. Gajda, St. Hořínek, Zd. Břeský, P. Orel už jako hráči Strážnice. Nejvíce titulů okresních přeborníků získali hráči J. Gajda a V Hostačná, ostatní členové pak po jednom titulu. Nespočet titulů pro Slovan byl ještě v soutěžích čtyřher a smíšených čtyřher. Přes určitou stagnaci oddílu, kdy členové si museli finančně hradit ze svých prostředků celou jednu sezonu se oddíl pomalu dostaval z finanční krize a činnost se začala pomalu rozvíjet.

Do oddílu přišli noví hráči: Martin a Václav Čechovští, I. Drábek, F. Mikulecký. J. Ráchela, J. Stavinoha, P. Bařina, J. Kosík, L. Klimeš a další hráči, kteří byli v oddíle jen krátkodobě.

Koncem 60 let uspořádal OV ČSSP turnaj ve stolním tenise dvouher o mistra Hodonína. Vítěz byl odměněn zájezdem do Sovětského svazu pro dvě osoby. Turnaj se konal ve velkém sále Sokolovny na 6 stolech za účasti 64 hráčů z celého okresu. Ve finálovém zápase tohoto turnaje zvítězil Eda Míča nad Josefem Česalem v poměru 2:1 a tím vyhrál zájezd do SSSR. Na třetím místě skončili Miloš Kramář a Staňa Hořínek.

Oddíl také navázal v roce 1972 družbu s německým oddílem TTC Glasseide Oschatz (dnešní Telekom Oschatz). Oba oddíly se navštěvovaly  pravidelně každý rok. Tato družba trvá dodnes a v roce 2007 s ním bude slavit 35 výročí družby, co asi republikově nemá v historii stolního tenisu obdobu. První kulaté výročí, a to 30., se slavilo v roce 2002, kdy hosty z Německa přijal na radnici i hodonínský starosta ing. Jiří Koliba. Tato vzájemná sportovní setkání plní svůj účel, jak po stránce sportovní, tak i společenské.

Oddíl Slovanu také každoročně až do poloviny 80. let pořádal populární turnaj „O pohár Prosincové stávky v Hodoníně“, který se pořádal střídavě v Sokolovně nebo v hale Pozemních staveb pod patronací Jihomoravského průmyslu masného. Jeho vítězi se stávali převážně hráči ligových soutěží z Ostravska nebo Brna.

V r. 1975 byl také v Hodoníně založen další oddíl stolního tenisu, a to TJ SBČS Hodonín (dnešní ČSAD Hodonín). Do nového oddílu okamžitě přestoupil. F. Mikulecký, který spolu s ing. Běťákem a S. Bílíkem byl zakladatelem tohoto nového oddílu. Později do tohoto oddílu ještě přešli ze Slovanu M. Krčmář, E. Míča aj. Rachela aj. Lubina. Z děvčat pak přestoupily Vl. Hostačná-Měřínská, Olšarová, Grombiříková, které postavily dobré základy pro pozdější význačnou činnost oddílu v rámci republiky. V tomto oddíle bylo vychováno mnoho hráčů a hráček na úrovni mistrů republiky.

Nyní se vraťme zpět ke Slovanu, kde se začal oddíl rozrůstat, jak v členské základně, tak i zkvalitňováním sportovní úrovně.

Do oddílu v průběhu 90 let přišli noví hráči L. Ďurnik, R. Bohunský, J. Kupka a také se vrátil J. Česal, který předtím hrával v Krnově. Závodní družstva se stabilizovala. Předsedou oddílu byl zvolen Česal Zdeněk. Po několikaletém účinkování v krajských a okresních soutěžích byl zlomový rok 1995-1996, kdy A-mužstvo svedlo rozhodující boje o 1. místo v krajském přeboru s družstvem Mostárna Hustopeče. V prvním utkání doma prohrál Slova n 6:12, což mělo nepříznivý stav pro odvetné utkání v Hustopečích vzhledem ke vzájemnému poměru utkání. Dlouho očekávané odvetné utkání v Hustopečích za velké podpory nejvěrnějších fandů se stalo neskutečné, že Slovan v odvetě vyhrál v Hustopečích po vynikajícím výkonu všech hráčů 13:5 což při rovnosti bodů znamenalo vítězství v soutěži a právo startu v kvalifikaci pro divizi. V tomto památném utkání za Slovan nastoupili hráči: Čechovští M. a V., L. Ďurnik, R. Bohunský.

Bohužel v kvalifikaci o divizi ve Frýštáku Slovan neuspěl a nepostoupil.

Všechno si však vynahradil dne 3.5.1997, kdy konečně po dlouhých 23 letech postoupil z kvalifikace v Brně, kdy v sestavě: Čechovští M. a V., Ďurnik, Bohunský, Bařina a Kupka skončil na 2. postupovém místě. Tento slavnostní okamžik je také zachycen na klubové videokazetě.

Další léta sezona pokračovala dále a do oddílu přišli hráči Křápek, Osička, Skubý, Trnečka, později pak Kočiš, Hřebačka, Vacenovský, Souček, Král. Tito hráči byli velmi platní v následujících bojích v divizi. Dále oddíl vychoval řadu mladých hráčů jako Galatíka, Jančaříka, Železného, Vaculoviče, Martinu Čechovskou, Ivu Rybeckou, J. Polachovou a další, kteří u soustavné činnosti nevydrželi.

Další zmínka je o výše jmenovaných žácích.

Snad nejúspěšnější je v současné době Luboš Jančařík, který se stal mistrem republiky v mladších žácích (pod vedením L. Ďurníka), později juniorským reprezentantem ČR, extraligovým hráčem NH (Mittal) Ostrava, dnes El Niňo Praha a členem hlavního kádru reprezentace České republiky.

Další odchovaci Galatík a Vaculovič hrají na prvoligové úrovni za další hodonínský klub ČSAD Hodonín, L. Železný po několika startech ve II. lize za ČSAD Hodonín přestoupil do SKST Dubňany, aby se pak vrátil zpět do Slovanu Hodonín, kde účinkuje i dodnes.

I výše jmenovaná děvčata hrají v různých družstvech ligové soutěže.

Pozdější éra stolního tenisu Slovanu se začala psát po postupu do divize. Oddíl se také přestěhoval z herny v kině Oko do tělocvičny Základní školy Očovská a novým předsedou oddílu byl zvolen Martin Čechovský. Jako nováček nastupoval oddíl v divizi od roku 1997 v této sestavě: Čechovský Martin a Vašek, Ladislav Ďurnik a Bohunský, později se přidali ke kádru Galatík, Jančařík, Vaculovič a Železný, kteří přišli do A-družstva přes B-družstvo. O něco později na 2 sezony přestoupil do Slovanu Břeclavan Zdeněk Souček, který před tím nějakou sezonu hrával za ČSAD Hodonín. Družstvo hrálo v divizi celkem 5 let víceméně s dobrými, někdy se špatnými výsledky. Během těchto let nedošlo k výraznému omlazení družstva, a naopak z oddílu odešli do vyšších soutěží mladí hráči Galatík, Vaculovič do ČSAD Hodonín, Jančařík jako opravdu nadějný talent odešel dokonce do ligové Ostravy. Železný odešel na 2 roky do Dubňan a i když se pak vrátil zpět, zatím za Slovan nenastupuje, poněvadž je v zahraničí.

Stávající zbylí hráči věkově zestárlí, herní výkonnost šla dolů a tím také po šestiletém působení v divizi oddíl sestoupil.

V současné situaci v roce 2006 startuje A i B družstva v krajské soutěži.

A-družstvo tvoří hráči: Čechovský Martin, Osička Jan, Drábek Ivo, Bohunský Rostislav, Hřebačka Tomáš.

B-družstvo tvoří hráči: Čechovský Václav, Král Jiří, Vacenovský Pavel, Kupka Jiří a nejmladší člen Motyčka Jan, který se jeví jako nadějný hráč pro příští léto.

C-družstvo startuje v Okresní lize, kde je současně na 1. místě a je zde reálný předpoklad na vítězství a tím i na postup. V tomto kádru se následně střídají hráči: Bohunský Rostislav, Ďurnik Ladislav, Motyčka Ivo, Kočiš Radim, Mikeska Michal, Hromek František, Trnečka Vlastimil.

D-družstvo startuje v Okresním přeboru ve složení: Bursík Antonín, Šavara Milan, Baldrian Vladimír, Kmeť Milan, Schenel David.

E-družstvo startuje v Okresní soutěži v sestavě: Zelinka Odřich, Vjazánko Petr, Grabovský Jaroslav, Kosek Milan, Malý Miroslav.

Také naše nejmladší F-družstvo startuje v Okresní soutěži a v sestavě se střídají: Koláček Michal, Drábek Ivo ml., Osička Jan ml. Kaňuk Petr, Režňák Pavel, Čechovský Tomáš, Hřebačka Michal, Bažík Jáchym, Kaňuk Aleš, Chvátal Tomáš.

Slovan má tedy v soutěžích 6 družstev, dále má také mládežnickou přípravku, ze které ti nejlepší budou postupně zařazováni do soutěžních družstev.

Oddíl Slovanu v roce 2006 čítá celkem 60 členů z toho:

35 dospělých a 25 mládeže.

Celkem má oddíl stolního tenisu ve své řadě 6 trenérů licence D a jednoho trenéra licence B a má také 10 rozhodčích licence C.

Po několika letém stěhování oddílu do tělocvičen má nyní oddíl konečně k dispozici novou hernu i se zázemím v Bažantnici na Skácelově ulici, kde na stávajících 6 stolech provozuje svou činnost.

Je tedy zde předpoklad do budoucnosti, že oddíl se bude i nadále úspěšně rozvíjet.

 

Prosinec 2006

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA